Aomine x Kuroko x Kagami

Konichiwa :) Mám tu pro vás již slibovanou yaoi povídku na pár Aomine x Kuroko x Kagami z Kuroko no basket. Je psána pro jednu mou čtenářku Péťu-chan
A o čem vlastně je?

Něco málo o povídce: Jak Kuroko tak i Aomine touží po Kagamim.... jenže je v tom jeden velký rozdíl. Aomine chce jen jeho zadek, zatím co Kuroko jej má rád a on to Aomine ví. Kuroko ho prosí, aby mu to neříkal s tím, že udělá to, co po něm bude chtít. Aomine souhlasí a donutí Kuroka přes jeho vzdory, aby ho vytáhl ven někam do baru a tam mu dá do pití drugu... potom jej následně zatáhne do jednoho motelu, kde již Aomine čeká celý natěšený a nažhavený. Doufám, že i vy jste nažhavení na povídku... Tak přeji příjemné počtení :)

S pozdravem vaše Arashi Kyuketsuki Neko 

Pictíky od Nee-chan - Angels feather

Zdravím. Vím moc dobře, že má neaktivita není moc chválihodná a že krom výkecu o sobě jsem nepřidala nic... chci to napravit. No a tak vám sem dnes hodím pár hezoučkých obrázků. Možná byste raději povídky, ale jednu zrovna dopisuji, tak nejspíš bude hotová až zítra. Jo Nekouš toho má docela dost a neví, co dřív. Začnu od písmenka A.... obrázky, které vám sem přidám jsou na anime Angels feather (doufám, že to píšu dobře :D ) Je to krásné anime... kde je cítit chlapecká láska a objeví se tam i polibek. Moc sladké anime. Tak hezké pokoukáníčko přeji :)

Ummmm a ještě bych měla otázku... Obrázky z jakého anime by se vám líbily? Ráda bych vám vyhověla a pokusila se přidat to, co máte nejraději :)

S pozdravem vaše Arashi Kyuketsuki Neko :3

Anděl

Zdravím,
tady je Neko Mishu Hyuny (dále jen Mishu). Ptala jsem se na skupinách o co by byl zájem a část z vás hlasovala pro povídky. Rozhodla jsem se sem pro začátek hodit jednu ze svých lehčích. (Původně psaná do školy.)

Však ještě pře tím!... I vy se můžete zapojit do tvorby blogu. stačí když andmince, nebo pod-adminkámpošlete to, co by jste si přáli zveřejnit. (jako třeba odkaz na povídku, obrázky, návrhy na články... co vás napadne)

Představím se vám někdy jindy. Jen vás chci upozornit to, že často píši a hovořím v mužském rodě. Ač chlapcem nejsem, dokáži se do něj plně vžít (občas až moc). - To jen aby jste se později třeba nedivili. :D

A teď už slíbená povídka. Přeji příjemné čtení. ;)

________________________________________

Už jako malý to Yuu neměl zrovna jednoduché,děti se mu smály, otec jej bil. I přesto měl rodiče rád, byl hodný a kamarádský. Když slavil své deváté narozeniny, jeho matka zemřela na infarkt. Od té doby se bál být sám
a omdléval při pohledu na krev. Jeho otec velmi těžce snášel smrt své milované ženy. Vyvrcholilo to tím, že malého Yuua nutil nosit dívčí šaty, dlouhé vlasy, make-up a jiné tomu podobné věci. Také s ním musel spávat v posteli
a nesměl odporovat. Za každý pokus o odpor byl velmi surově bit. Naštěstí pro Yuua to vše musel trpět jen doma, tedy alespoň do konce základní školy.

Ten rok Yuu slavil patnáct. V den jeho narozenin se stalo něco, co jej a jeho život zcela změnilo. Jeho otec ho znásilnil. Yuu tím byl šokován a znechucen. Byl na pokraji zhroucení. Neváhal a svého otce udal. Nechtěl s ním mít nic společného. Soud otce odsoudil na pět let do vězení a náš Yuu putoval do dětského domova. Necítil se tam moc dobře, děti se s ním nekamarádily a smály se mu. Bylo to nejspíš proto, že byl cizinec a navíc měl jemné téměř holčičí rysy. Yuu však na sobě nedal nic znát, vše dál tiše trpěl. I když to uvnitř něj vřelo. Bylo mu smutno a zároveň měl zlost. Navenek se však zdál jako milý a hodný chlapec, který se snaží hlavně nikomu nedělat problémy. Jednou se uvnitř něj rozhořela jiskřička naděje. Bylo to v den, kdy do dětského domova přišel nový kluk. Tehdy Yuu prožíval velké zvraty, jeho domnělí přátelé se k němu otočili zády, navíc si jej ani jeden z případných nových rodičů, kteří si přicházeli vybrat, ani nevšiml. A vychovatelky, pokud mohly, se od něj držely co nejdál. Avšak teď, teď tu byl "TEN NOVÝ", ta malá jiskřička naděje…


"Ahoj já jsem Nikolas," pozdravil mne kdosi. Automaticky jsem se otočil. Stál tam ten nový kluk. Zaujatě jsem si ho prohlížel. Byl o dost menší než já. Měl krátké černé vlasy a milý úsměv. Jeho zelené oči jakoby zářily. Ale něco na něm bylo špatně. A já nemohl, přijít na to, co to je.
"Ahoj, já jsem Yuu," představil jsem se a zdvořile mu nabídl ruku. Nepřijal ji, místo toho se na mě široce usmál.
"Kolik ti je? Co rád děláš? A…"
"Proč se se mnou bavíš?" Skočil jsem mu pohotově do řeči.
"Co? No, protože se mi jevíš jako sympaťák."
To jak se vyjadřoval, bylo zvláštní, takové jiné, jakoby kouzelné.
"Mě je šestnáct a tobě?"
"Mě bude za tři měsíce osmnáct. Takže jsem tu jen na chvíli. Díky Bohu."
"Ty se máš." Povzdechl jsem si a vrátil se k pozorování toho nic za oknem.
Opřel se o parapet vedle mě, avšak zády k oknu. "To možná jo, ale jak se to vezme. Vůbec netuším, co budu dělat, jakmile se odtud dostanu."
"To je zvláštní… Mluvíš jako bys tu byl od narození."
"Taky to tak je. Jsem v děcáku od narození. Sem mě jen přeložili.
Jednou mi řekli: Musíš jít někam, kde je míň dětí. A tak jsem se dostal sem." Opět se usmál. Jeho pozitivní nálada mě udivovala.
"Aha… Tak to pak chápu. Já…, já bych věděl co dělat."
Podíval se na mě. "A co bys dělal?"
"Nejprve bych si sehnal brigádu a hledal podnájem. Pak bych se chtěl vrátit ke studiu. A nakonec, až bych si dost našetřil a až bych dostudoval, odjel bych zpět do Japonska."
"Ty jsi z Japonska?"
Jen jsem kývl. Narodil jsem se v Japonsku. Dva roky po mám narození se rodiče rozhodli odstěhovat sem.
"Japonsko…" Zašeptal jako by to mělo být nějaké kouzelné slůvko. Ještě chvíli vedle mě jen tak stál, pak si jej ale zavolala vychovatelka a on musel odejít. Opět jsem zůstal sám. Sám s obrazem jeho obličeje v hlavě. Myslím, že i kdybych chtěl, tak bych se toho obrazu nezbavil. Na to byl až příliš hluboko v mé mysli. Ani nevím, jak mi čas proklouzl mezi prsty a už byl čas večeře.
Jako vždy jsem si sedl k osamocené židli u stolu v koutě. Celkem tady bylo stolů šest. A já jako jediný měl stůl sám pro sebe. Tedy měl jsem mít…
"Ahoj Yuu, smím si přisednout?" Ozval se za mnou, mě již známý hlas.
"Jistě Nikolasi." Řekl jsem stroze a dál pomalu jedl.
Tiše si přisedl a taky začal jíst, avšak mlčením dlouho nevydrželo.
"Hele Yuu, proč jsi tady sám?"
"Protože tu nikdo jiný se mnou být nechce."
"A můžu tu s tebou být odteď já?" Ta otázka přišla jako z čistého nebe. Nečekal jsem ji. Tak mě zaskočila, až jsem se rozkašlal.
"Jsi v pořádku?" Ptal se hned starostlivě.
Jakmile jsem se mohl opět nadechnout, odpověděl jsem: "Jo, jsem v pohodě.
Ty, ty bys tu se mnou chtěl být?"
"Ano chtěl."
Jen jsem se nad jeho reakcí pousmál. Náhle zahřmělo a okenní tabulky se otřásly. Nikolas sebou prudce trhl.
"Děje se něco?"
"Já, já se bojím bouřek." Přiznal.
"Neboj se, není čeho. Bouřka je kouzelná. Navíc, tady jsi v bezpečí."
Nic neříkal. Jemně se třásl a zář z jeho očí zmizela. Zvedl jsem se, obešel stůl a vzal jsem ho za ruku. "Pojď!" Neznatelně kývl a zvedl se. Vychovatelky náš odchod ignorovaly. Dělají, že neexistuji. A mně to nevadí. Tedy ne natolik, abych se pokaždé zhroutil. Vedl jsem jej všemožnými chodbami až do mého zapadlého pokoje. Jako jeden z mála mám pokoj s francouzskými okny.
"Podívej," řekl jsem a posadil ho na zem. Vzal jsem svou deku a dal mu ji přes ramena. Nakonec jsem usedl vedle něj.
··· "Vidíš," ukázal jsem na blesk, jenž se objevil v dálce. Už jsme tam seděli půl hodiny. Bouřky mě vždy fascinovaly. Nikolas se již netřásl. Ale teď už mi ani neodpověděl. Pohlédl jsem na něj a zjistil, že mi usnul na rameni. Prohrábl jsem mu vlasy. Byly jemné a krásně voněly. Nechtěl jsem ho budit a tak jsem zůstal sedět na místě, pozorujíc vzdalující se bouřková mračna. Nakonec jsem nejspíš také usnul. Neboť když jsem opět otevřel oči, nesnesitelně mně bolely záda, a aby toho nebylo málo, ležel jsem v jakési podivuhodné pozici na… Panebože!
Náhle jsem si uvědomil, na čem ležím a prudce jsem se zvedl. Přičemž jsem nechtěně praštil Nikolase do nosu. Jen tiše zaúpěl bolestí.
"Promiň, já usnul a…" Zrudl jsem jako rak, neschopný dalšího slova.
Jen se usmál. "To nic…" Poté se mezi námi rozhostilo nepříjemné ticho. Co nejrychleji jsem se od něj odtáhl a zvedl se. Postavil jsem se k oknu a hleděl do dáli. Nikolas se po chvíli také zvedl a co nejtišeji odešel.
"Ach Nikolasi, co je to za pocit tam uvnitř? Proč se s tebou cítím tak…nespoutaný, jakoby všeho schopný?" povzdechl jsem si nahlas.
Náhle se rozletěly dveře. "Yuu je gay! Všichni utíkejte!" Rozlehlo se chodbou a já zahlédl jen rudou hlavu. Očividně mě za dveřmi někdo odposlouchával. Jo teď už opravdu nevím, jak tady ty zbývající roky přežiju. Ještě chvíli jsem tam jen tak stál a pak se vydal na snídani. Čekal jsem, že u stolu uvidím Nikolase, ale nebyl tam. Když jsem si nesl jídlo ke stolu, kdosi mi podkopl nohy a já obsah svého talíře vylil přímo na…
"Nikolasi," vydechl jsem. Tváře mi hořely studem. Náhle jsem se chtěl propadnout. Stál přede mnou celý mokrý. A to jen mojí chybou.
"Promiň… já, pak ti to vyperu." Špitl jsem a utekl. Nedokázal jsem tam zůstat už ani chvíli. Všichni se smáli. Navíc, jsem si stoprocentně jistý, že už "tu" novinu slyšel. Žádná novinka tady nezůstane utajená. Doběhl jsem ke dveřím pokoje. Byly natřené na růžovo a skvěl se na nich nápis BUZNA."Idioti!" Zařval jsem bezmocně a udeřil pěstí do dveří. Nejraději bych jim, všem dal přes hubu. Zalezl jsem dovnitř. Celý můj skromný šatník byl pryč. Zůstaly tu jen dívčí šaty, které jsem měl na sobě, když jsem sem přišel. Sedl jsem si k oknu a začal vzpomínat. Nebyly to vzpomínky nijak pěkné, ale byly na dobu, kdy matka ještě žila. Ani jsem si nevšiml, že mi po tvářích stékají slzy. Také jsem nepostřehl to, že se otevřely dveře. Trhl jsem sebou, až kdosi promluvil.
"Co se děje?" Podíval jsem se za hlasem, ale nikoho jsem neviděl. Dveře avšak byly dokořán.
"Nic mi není, jdi pryč!" Řekl jsem utírajíc si slzy.
"Já jen, že jsi tak rychle utekl…" Tahle věta mě zarazila. Potichu jsem vstal a došel ke dveřím. Vykoukl jsem z nich. Na chodbě vedle těch dveří seděl Nikolas.
"Proč jsi tady?" Dostal jsem ze sebe asi po pěti minutách tichého zírání. Zvedl hlavu a podíval se přímo na mě.
"Lekl jsem se, že se ti něco stalo, když jsi tak rychle utekl."
"Aha… nic mi není, můžeš jít…" Zašeptal jsem a šel zpět k oknu. Ani jsem si nevšiml, že místo aby odešel, následoval mě do pokoje.
"Hmm... To jsou pěkné šaty." Broukl tiše za mnou.
"Jsou moje." Dál jsem hleděl na nebe.
"Viděl jsem dveře a slyšel jsem řeči, ale zajímalo by mě, co je na tom pravdy."
"Asi už to tak bude…"
"Opravdu?"
Otočil jsem se na něj. "Co myslíš?" S touto otázkou na rtech jsem k němu došel a jemně jej políbil. Čekal bych, že mi vrazí nebo se odtáhne a s nadávkami uteče, ale nic z toho neudělal. Nereagoval prostě nijak. Jakmile jsem se odtáhl, prohodil jakoby nic.
"Jak to tak vypadá, už to tak skutečně bude." Zůstal jsem na něj hledět jako opařený. To mu to vážně nevadí? Jen se usmál. To mě úplně dorazilo.
"Jestli si tu ze mě jenom utahuješ, vypadni!" Zařval jsem na něj vztekle a on se sebral a odešel. Jak jsem mohl čekat, jen si ze mě utahoval. Lehl jsem si na postel a hleděl do stropu, neměl jsem sílu brečet. Navíc by to bylo zbytečné. Věřil jsem, že jsem konečně našel někoho, kdo mě pochopí. A místo toho jsem opět naletěl blbému vtipu. Náhle mi oknem proletěl kámen velký jako moje pěst. Zvedl jsem ho. Byl na něm připevněný vzkaz.
"Chcípni! My tu buzny nechceme!" Po tváři se mi skutálela jedna jediná osamocená slza. Vyběhl jsem ven. Cestou jsem se stavil v hudební místnosti, vzal jsem kytaru a mířil dál, na zahradu. Tam jsem si sedl pod starý dub a začal tiše hrát.
··· Hrál už jsem asi hodinu, když jsem zaslechl tiché zapraskání. Ohlédl jsem se, stáli tam dva místní rváči. V rukou měli moje šaty, basebolku a kameru. Ani jedno se mi nelíbilo. Chtěl jsem se zvednout, ale jeden mě chytil za rameno a opět mě posadil.
"Nikam, hošku. Jen se trochu pobavíme. Když budeš hodný, nebude to ani moc bolet." Jedovatě se usmál. Strachy jsem se otřásl. Najednou ke mně přišli dva jeho kumpáni, popadli mně a vyzvedli do vzduchu. "Vedoucí" té skupiny odněkud vytáhl nůž a začal rozřezávat mé oblečení. Začal jsem se cukat, a tak nůž několikrát projel nejen mými šaty, ale i kůží. Když už byl hotov, doslova mě nasoukal do těch šatů. Snažil jsem se bránit, ale nejsem moc silný a oni oproti mně jsou, jako kočka oproti motýlovi. Když jsem byl v šatech, samolibě se usmál. Z ničeho nic se přisál na mé rty. A rukou zamířil do míst, kde rozhodně neměla co dělat. Začal jsem křičet. Také jsem se snažil utéct, ale vše bylo marné.
··· Když odcházeli, ležel jsem s kytarou před dubem. V šatičkách a kaluži krve.
Bolela mě zadnice tak nesnesitelně, že při každém pohybu jsem si připadal jako ve středověkých mučidlech. Z posledních sil jsem zašeptal:
"Nikolasi… pomoz mi." a následně jsem usnul.
∙∙∙ Když jsem znovu otevřel oči, uviděl jsem zcela neznámý pokoj. Měl jsem na sobě normální oblečení a navíc bolest zadní části mého těla byla mírnější. Co nejopatrněji jsem se posadil, abych se mol rozhlédnout po pokoji. Avšak nebyl mi nijak povědomý. Náhle se otevřely dveře.
"Jsem rád, že už jsi v pořádku. Hrozně jsem se lekl, když jsem tě tam uviděl."
Jen jsem tupě zíral. Ve dveřích stál Nikolas. Ale, neodešel předtím? Nevím… Ale teď je tady a… strachuje se o mě.
"Nikolasi" Zachroptěl jsem. Měl jsem hrozně vyprahlé hrdlo z toho, jak jsem předtím křičel. Došel až ke mně, přisedl si a pohladil mě ve vlasech.
"Všechno je v pořádku, už ti nikdo neublíží." Zašeptal něžně. Usmál jsem se a objal jej.

A tak jsem našel svého anděla. Časem jsem zjistil, že Nikolas je také gay. Ani nevíte, jak mě to potěšilo. Pomohl mi zdolat všechny mé problémy a já se snažil mu to oplácet. Nikdy nechtěl nic víc než jediný polibek. Mám ho velmi rád. A vždycky budu. Je jen a jen můj a nikomu ho nedám.

TMNT Yaoi :)

 

Hojky Pervs :) 

No... Nějak na mě dolehla úchylná nálada. Musím říct, že jsem se potřebovala po jednom pitomém referátu trošku odreagovat, jínak by mi vážně asi pukla hlava. Z toho učení jsem vážně hotová *cítí se mizerně*

Takže jsem se rozhodla napsat no ehm.. xD Vidíte sami, že nakonec jsem začala psát yaoi na želvy ninja.

Vážně nevím, jak mě tohle zase napadlo. Doufám, že i přesto si alespoň někteří povídku užijí a rádi si ji přečtou. 

Enjoy~ 

                                                                                                     -DarKiss

Název : Kdo je teď lepší?

Fandom : Želvy Ninja

Pairing : Leo X Raph

Narazíte zde na : Incest a samozřejmě naše sladké yaoi. :3

Už ho to zase dopalovalo.
Červenovlasý praštil s dveřmi a rozhodl se odejít. Jistě, je to zbabělé. Štvalo ho to, jak pořád je on ten špatný a Leo je hrdina, co vždy zachrání situaci. Tak šíleně ho to užíralo.
''Tch!'' odfrkl si a rozeběhl se k nějbližšímu východu z kanálu. Jak totiž očekával, úžasný Leo bude vyslán, aby ho přivedl zpět a ještě mu jako bonus dal kázání. Vážně nechápal, v čem je ten tmavovlasý vůl lepší, než on.
''Heh,'' ušklíbl se.
Kdyby chtěl, tak ho porazí levou zadní, ale to né. Leonardo je prostě úžasný a on je jen ten vzpurný Raphael, co pořád dělá potíže. Ano, tak to je a jak Raphael přemýšlel, tak to vždycky bylo a i bude.
No, ono ho snad ani nevštvalo to, že ho tak vidí sensei a Mikem a Donniem, ale štvalo ho to, že s ním tak jedná i ten namyšlený parchant.
Ale proč? Vždycky se snažil být nejlepší, ale potom nějakým zvláštním způsobem to přebral velký vůdce Leonardo.
He, no jistě. Donnie je velmi chytrý, Mikey.. no.. on je prostě Mikey a Leonardo je samozřejmě vůdce. Co tedy za roli v tomto směšném ''bratrstvu'' připadne na něj? Role špatného vzpurného Raphaela.
Už ho to ani nijak nebavilo, kdyby mohl, také by někam na roky vypadl jako jeho úžasný bratříček, co se před několika měsíci vrátil, ale on by to nedokázal. Sice to vypadalo, že bratry moc nemusí, ale opak byl pravdou. Prostě jen měl svůj názor a to je asi zřejmě špatné.
Vyskočil z nějbližšího kanálu a rychle se rozhlédl. Ulice již dávno pohltila tma. Nevěděl sice, kolik hodin může býti, ale věděl že rozhodně není nijak zvlášť pozdě.
Neslyšel totiž žádné opilce ani hlasitou hudbu z nočních klubů, která je na páteční večery obvyklá.
Pozvdechl a rychle vylezl na nejbližší budovu.
Neuvědomil si to. Nevěděl, že ho celou dobu z povzdálí pozoruje tmavovlasý chlapec, který se nad jeho chováním mračil.
Chvíli ho sledoval a když červenovlasý usedl na kraj panelového domu, druhý se rozhodl vydat za ním.
Raph se rychle rozhlídl.
Nikde nikdo.
Zdá se, že tu nikdo není.
Zauvažoval po chvíli. Naopak se mu zdálo, že je tu až příliš velké ticho.
Proťal ho až hlas jeho vyjmečného bratra.
''Proč se pořád tak chováš? To ti tu tak vadím?'' optal se jej a Raph slyšel blížící se kroky.
''Zmlkni, Leo.'' odsekl druhý. ''Nemám náladu.''
Tmavovlasý se zamračil. Stáhl si modrou pásku z očí, jelikož věděl, že tohle bude ještě složité a několikrát si oči promnul. Poté si povzdechl a chtěl dojít až k bratrovi, který ho však zarazil.
''Nepřibližuj se.'' pronesl chladně Raph.
Leova vnitřní sopka však právě vybuchla.
''Sakra, co ti je?'' zvýšil hlas. ''To mě tolik nenávidíš? Opravdu jsem ti tolik proti srsti?''
Raphael jen vykulil oči. Nevěřil, že se Leo dokáže takhle naštvat. Rozesmál se.
''Netušil jsem, že dokážeš být i takový.'' ušklíbl se.
''Jaký?'' podíval se na něj tmavovlásek, který rozdýchával svůj hněv.
''Sexy.'' zašeptal, rychle se zvedl a bez možnosti odporu, povalil Lea na mokrou střechu paneláku.
''R-Raphe? Co to sa-'' Leo nestihl víc říct, jelikož mu druhý přitiskl své rty na ty jeho.
Leo se nedokázal zorientovat. Raph, který ho odjakživa nemá moc v lásce a jen tak mimochodem je jeho bratr, ho tu líbe a navíc to sakra umí.
Červenovlasý jazykem přejel po rozechvělých rtech tmavovlasého. Jako by dostal elektrický šok. Příjemný šok. Proto se na ně s dravostí vrhl. Leonardo vyděšeně zíral do očí svého bratra. Nejen, že měl zatemněný motek zvláštním pocitem, ale zároveň vůbec nevěděl, co dělat. Takhle živého Rapha neviděl od... vlastně nikdy. Raph se mezitím rty přesunul na krk tmavovláska a vytvořil zuby několik rudých i namodralých kousanců.
''Ah!'' Leovi unikl z úst sten, který Rapha naprosto dostal.
Odtáhl se od něj a udiveně propaloval Leovi oči. Tmavovlasý byl celý zadýchaný, rudé tváře měly odstín jako Raphovi vlasy a tělem mu projížděl třes.
Raphael si uvědomil, že tohle je zlý.
Přestaň pitomče, budeš toho litovat.
Nešlo to.
Líbal Lea na krku as přitom z něj strhával oblečení, dokud nebyl stále činu neschopný Leo jen ve spodním prádle.
Proč..? Proč se nedokážu přinutit k tomu, abych ho zastavil? Proč mi jeho doteky dělají tak dobře?
Raph chvíli vyčkával. Najednu stranu si přál, aby ho Leo zastavil. Věděl, že tohohle bude litovat. Na druhou stranu ho jeho roztomilý bratříček tak vzrušil, že by byl nejradši, kdyby si mohl hned vzít.
Leo sjel Rapha pohledem, když se červenovlasý dlouho k ničemu neměl. Jeho pozornost upoutala až bolestně velká boule v bratrových kalhotech. On sám byl roztřesený vzrušením a chtíčem.
Ale.. vždyť jsou bratři, proboha!
Zastav ho!
Neudělal to.
Nechal ze sebe strhat všechno oblečení, až měl na sobě jen spodní prádlo.
''Nebráníš se.'' konstatoval Raph. ''Že by se ti to líbilo?'' zeptal se s úšklebkem provokativně.
 V Leovi narůstala zlost. Štvalo ho, jak se chová nadřazeně.
Když ho však bratr jemně a dlouze políbil a on ucítil tu krásnou chuť jeho rtů a nejen to. Jako by v tom byla... láska.
I když věděl, že si jen maže med kolem huby a pro Rapha tohle nic neznamená, zahodil veškeré racionální myšlení a zapojil se do polibku.
Raph se odtáhl a dlouze se mu zadíval do očí. Usmál se.
Leo doslova tál nad tím pohledem. Jeho bratr se neusmívá a když už, tak je to neupřímné a vůbec by to nesměřovalo na něj, ale on vážně...!
Leo nemohl odporovat. Ani když ucítil tu šílenou bolest, kterou mu Raph způsobil, když do něj prudkým přírazem pronikl, nedokázal mu odporovat.
Sténal slastí i bolestí. Raph pomalu přirážel do jeho těla. Nechtěl svému bratru ublížit, ale když uviděl jeho výraz, který přitom dělal a pak když konečně zasténal jeho jméno, neudržel se. Přirážel jako smyslů zbavený a líbal přitom Lea na rty, na krk, po celém obličeji.
Po těle jim oboum stékal pot. Ani jeden z nich nedokázal vnímat nic jiného než přitomnost toho druhého.
Trvalo již jen pár chvil, než Leo hlasitě zasténal jméno svého bratra a vyvrcholil. Raph se zakousl do rtu a následoval ho.
Oba to chvíli rozdýchávali, než Raph vystoupil z bratrova těla, zapnul si kalhoty a vtiskl letmý polibek bratrovi do vlasů. Než se však Leo zmátořil, druhý byl už pryč.
Pozoroval kapky deště a nevěřil, co se právě stalo.
Tváře mu máčely hořké slzy.
Nejraději by se rozkřičel, ale nešlo to.
Byl až příliš slabý.
Přál si, aby to byl jen sen.

Arashi Kyuketsuki Neko <--- nová spoluadminka se hlásí!

Konichiwa :) Jsem spoluadminka na tomto blogu :) Jmenuji se Arashi Kyuketsuki Neko a znáte mě z mých dvou blogů ( http://arashikyuketsukineko.blog.cz/ a http://arashikyuketsukineko.blogspot.cz/  ), kde najdete všechny mé výtvory, které tu zde budu prezentovat. Co všechno o de mě můžete čekat? Takže povídky, mé vlastní obrázky, jelikož kreslím a také obrázky, které jsem našla na internetu a mám jich opravdu velkou sbírku.... ale to až později.... Nejdříve bych se vám ráda představila.

Takže...
Jméno: znáte :D
Narozena: 30.dubna1916 (téměř 18 let :D )
Pohlaví: Žena...
Kdo vlastně jsem? Jsem nekofil milující anime, mangu a hlavně yaoi :3 Studuji grafický design. Miluju umění a historii. Nedokážu žít bez hudby, svých přátel, rodiny a svého druhého já Koriho. Jinak jsem introvert, co má rád společnost maximálně o dvou lidech. Pokud hledáte někoho na pokec a máte společné zájmy, můžete mě kontaktovat na: Mail: Puffffik@gmail.com Fb: https://www.facebook.com/petka.neko (Péťa Valentová)

A tohle jsem já a mé druhé já Kori v našich chibi podobách :D 

Doufám, že jsem vás nenudila sáhodlouhým představováním se :D Dál už vás trápit nebudu a pustím se do nějakého toho dílka, abyste si mohli počíst nebo se pokochat obrázky, které vám sem přidám :) 

Zdraví vás vaše Arashi Kyuketsuki Neko =^w^=

První povídka !!
Yo, minna-san ;) Tak jsem konečně našla volnou chvíli mezi školou a spaním :). Jen bych chtěla upozornit, že jsem nevyléčitelný yaoista a tak tu bude většina povídek ode mě yaoi a možná se občas dokopu k nějákemu tomu yuri ;).
Noo... takže, dnes jsem se rozhodla psát FF na můj oblíbený pairing z Fairy Tailu Laxus X Natsu. (Jak mě to napadlo, že?) Vím, že dost lidem se FT moc nelíbí. Já teda osobně taky nejsem nijak zvlášť velký fanoušek tohoto stereotypního anime, kde přátelství je nejsilnější a vlastně už předem víte, jak ta bitva nakonec skončí. Ale nemohla jsem si pomct, prostě jsem se totálně zamilovala do Laxuse a jen kvůli němu jsem ty nesmyslné scény plné naprosto pitomých power-upů přetrpěla. Když už jsme u toho, tak mě přímo štvalo, jak nám prostě vnucovali ty pitomé páry Lucy X Natsu, Gray X Juvia a taky jsem se několikrát přesvědčila, že dost lidí páruje Mira X Laxus, i když jsem absolutně nezjistila proč. Jelikož jsem zapřísáhlá yaoistka, tak samozřejmě ani jeden z hlavních párů nepáruji. (Možná Levy X Gajeel, protože ti dva jsou spolu strašně sladcí a trochu Erza X Jellal for no reason.)
No, asi přestanu kecat a pustím se do povídky xD.
                                                                                          -DarKiss.

Fandom : Fairy Tail
Pairing : Laxus Dreyar X Natsu Dragneel
Varování : Yaoi :3
      Enjoy~
Mám tě rád
Venku se stmívalo. Kapky deště pomalu dopadaly na chodník, kde stálo růžovovlasý chlapec.
''To je otrava.'' zamručel nespokojeně. Neměl rád déšť a navíc, pokaždé, když mu chladné kapky omývaly obličej, sevřel se mu žaludek.
Happy s ním nebyl, protože někde lítal s Charlou a Lucy se momentálně hádala s Grayem. Nakonec tu chodil sám, v děšti a ještě v zimě. Prošel snad již celou Magnolii a stále nevěděl, co se sebou. Došel na nějaké odlehlejší místo u jezera, které bylo schovené za kopcem. Seběhl po něm dolů, dívající se na západ slunce. Byl by se blonďatého muže ani nevšiml, kdyby jeho chrápání nebylo slyšet přes půl Magnolie.
Chvíli přemýšlel nad tím, že prostě odejde, ale jak tak spícího Laxuse pozoroval, uvědomil si za prvé : Vypadá ve spánku roztomile a za druhé : Že se mu tu s ním líbí.
Lehce se usmál se přisednul si k němu. Pozoroval rudý západ slunce a koutkem oka pozoroval spícího blonďáka. Nevěděl, jak dlouho o něm přemýšlí takhle. Prostě si nemohl pomoct.
Nakonec se odvážil zvednout ruku a zajet druhému dlaní do vlasů. Cítil, jak mu rudnou tváře.
Co kdyby se teď probudil?
Natsu nevěděl, jaká by byla jeho reakce, ale on se nedokázal donutit k tomu, aby ty sametové prameny pustil. Když druhý ze spánku zamručel, v Natsuovi by se v tu chvíli krve nedořezali.
''Copak...'' zašeptal pomalu se probouzející Laxus. ''Natsu?''
Chlapcovi se zastavilo srdce, plíce nevěděly jak dýchat, ale on stejně nedokázal sundat ruku z jeho vlasů. Jakoby najednou zapomněl všechny přirozené životní funkce. Vyschlo mu v krku.
Když druhému došlo, že chlapec není ochoten se jeho vlasů vzdát, položil si hlavu do jeho klína a rozhodl se znova podřimovat.
Natsu zadržel dech, tváře měl červenější než jahody a hlavně nevěděl, jak má na tohle zareagovat.
''Prostě mlč a klidně si dál hraj s mými vlasy.'' zabručel druhý, jakoby četl Natsuovi myšlenky.
Natsua to tak zaskočilo, že prostě pokračoval.
Chvíli si jen pohrával se sametovými prameny. Hýčkal je prsty, vychutnával si to. To, že se jich může jen tak beztrestně dotknout.
''Laxus...?'' pípl po chvíli nesměle.
''Hm?'' reagoval druhý a zabodl své modré oči do těch Natsuových.
Druhý se nadechl, ale nakonec z něj nic nevypadlo.
Laxus se v tu chvíli už neudržel a povalil chlapce do trávy.
''Co t-'' Natsu nestihl říct ani tři slova. Laxus ho lehce políbil na rty.
Chlapec se na něj jen vyděšeně díval. Pocit překvapení se však rychle změnil v něco jiného.
Tělem mu projelo podivné mrazení.
''Natsu.'' zašeptal do chlapcova ucha Laxus, který byl z celé situace silně vzrušený.
Růžovovlasý pocítil vlastní narůstající vzrušení.
''L-La-'' zavřel oči a zalapal po dechu, když Laxusovi rty začaly nenasytně ochutnávat kůži na krku. Nedokázal se bránit, jelikož měl zatemněný mozek tím zvláštně úžasným pocitem. Obtočil mu ruce kolem krku a vyčkával, co druhý udělá dál. Laxus rozvázal Natsuovu šálu a rozhrnul ji, aby se tak dostal k odhalené kůži. V tu chvíli se mu však v hlavě rozsvítila červená kontrolka.
Oba leželi na velmi dobře viditelném místě. Taky pomyslel na to, že by byla celkem sranda, kdyby je tu takhle našla třeba Lucy. Od tohohle nápadu všal rychle s úšklebkem upustil. Vytáhl Natsua do sedu a rychle se s ním za použití své magie dotal za kopec. Nyní neviděl žádný problém. Proto se přestal kontrolovat a vášnivě Natsua políbil. Mnohem prožitější a hlubší polibek si oba vychutnávali. Natsu zajel dlaněmi do hustých světlých pramenů. Po chvíli je lehce stisknul, jelikož mu alarmě docházel kyslík.
Laxus se od něj odtáhl a neubránil se pohledu a lehkému úsměvu. Natsu byl celý zadýchaný, zarudly mu tváře a v očích měl slzy. Sklonil se k němu a jemně přitisknul své rty na jeho tvář. Poté pokračoval k jeho oku a slíbl osamělou slzu, která pomalu stékala z Natsuova oka.
Kolenem lehce přejel po Natsuově vybouleném rozkroku. Odpovědí mu bylo hlasité zasténání.
Natsu rychle vypletl své ruce z bujných kadeří a s pořádně rudými tvářemi si zacpal ústa.
''L-La-xus...'' v očích s mu zalesklo.
''Natsu.'' zašeptal blízko u jeho ucha a zkousl ušní lalůček.
Laxus přejížděl rukou po jeho břiše. Skrz své prsty propouštěl do Natsuova těla lehké elektrické šoky. Z nějakého důvodu to čerevenajícího se Natsua mnohem více vzrušovalo a nabudilo.
Zpokojeně si mručel jako kotě. Laxus se opět neubránil úsměvu.
Poté už však na níc nečekal a zajel rukou pod Natsuovi kalhoty. Musel se vážně přemáhat, aby neokomentoval to, že chlapec nemá spodní prádlo, ale samozřejmě roztáhl rty do ještě většího úsměvu.
Tváře růžovlasého dostaly snad ten nejtmavší odstín červené, co kdy Laxus viděl.
Neváhal a rovnou uchopil Natsuovo vzrušení a začal jej třít v dlani.
''Ah,..hn...'' chlapec pomalu nedokázal tlumit steny, co se mu draly z úst.
Přitáhl si Laxuse k polibku a utlumil tak vášnivé steny, co se snažily dostat z jeho hrdla.
Když už si Natsu myslel, že mu slastí vybuchne mozek, ucítil u vstupu do svého těla jeden z Laxusových prstů, který pronikl dovnitř.
Natsu zaryl nehty do Laxusových boků a odtrhl se od jeho rtů, aby nabral vzduch.
''Po-počkej...'' zasténal Natsu a jednu ruku přesunul na Laxusovo rameno. Pevně ho stiskl a mačkal tak fialovou košili, jenž měl blonďatý na sobě.
''Hm?'' zvedl k němu pohled a přidal další prst.
''Ah...'' Natsuovi úplně vypadlo z hlavy, co chtěl říct. Touha po tom, aby si ho Laxus vzal ho přímo spalovala.
''Už.. to stačí... vem... vem si...'' Natsu dokázal stěží mluvit, ale Laxus nic nechtěl udělat, dokud mu to Natsu neřekne.
''S-sakra.! L-Laxusi!'' pokusil se zavrčet Natsu, ale vyznělo to spíše jako toužebná prosba. ''Prosím.''
''Hmm...'' Laxus se nakonec rozhodl, že už jej dále nebude trápit. Sám balancoval na hranici únosnosti. Stáhl mu kalhoty, zatímco mu Natsu rychle stahoval ty jeho i se spodním prádlem, které narozdíl od Natsua Laxus měl. Jedním tvrdým a rychlým přírazem pronikl do jeho těla.
''AH!'' Natsu hlasitě zasténal z očí samovolně vytékaly slzy.
Laxus se silně zakousl do rtu, ale přesto vypustil z úst sten. Natsu cítil, jak mu po čele stékají kapičky potu mísící se se slzami. Nedostaly se však daleko, jelikož je Laxus slíbával.
Netrvalo dlouho a Natsu se s několika nádechy a výdechy uvolnil. Lehce kývl na Laxuse, na znamení, že je už připravený.
''Natsu.'' zašeptal Laxus jeho jméno a sklonil se k jeho krku, kde udělal zuby udělal fialovou značku.
Poté začal pomalu a plynule přirážet do Natsuova těla, který dlouho neudržel steny. Proto si opět přitáhl Laxuse k polibku, který byl v auforii. Postupně přírazy zrychloval a když jim oboum došel kyslík, zakousl se Natsuovi do ramene, který to nevnímal. Oproti té rozkoši, co mu Laxus poskytoval, to nebylo nic. Natsu se blížil k vrcholu, když Laxus zrychloval přirazy a jakmile se dotkl toho citlivého místa, Natsu s hlasitým zasténáním jména svého milence vyvrcholil. Druhý už jen párkrát přirazil a chlapec v sobě cosi ucítil. Ještě chvíli setrvali v polohách, ve kterých se nacházeli, než Laxus jemně políbil Natsua na čelo, vystoupil z jeho těla, zapl si kalhoty a opět, až na pár kapek potu, vypadal jako předtím. Natsu to tak lehké neměl. Nedokázal se pohnout a stále silně prožíval, co se právě stalo. Roztřesenýma rukama se pokoušel natáhnout pro šálu, co ležela pár metrů od něj.
Laxus ho chvíli pozoroval, než nakonec vstal, vzal šálu a dřepl si k ležícímu Natsuovi. Zavázal mu jí kolem krku a Natsu nedokázal popsat pocit, který mu projel tělem. Příjemný.
Natsu se rychle vzpamatoval a natáhl si kalhoty. Chtěl se rychle zvednout, ovšem nepodařilo se mu to. Podlomily se mu kolena a navíc byl celý znavený.
''Eeeh, ani se neumíš sám postavit?'' zeptal se Laxus provokativně.
''Sklapni! Čí si myslíš, že je to chyba?'' zamračil se Natsu.
Laxus se opět jen usmál a vyhoupl si Natsua na záda.
''C-co to-'' zamrkal rudý Natsu.
''Odnáším tě. Nebo chceš jít sám?'' odpověděl Laxus klidně.
''T-to...'' Natsu se jen začervenal a jen co Laxus ušel pár kroků a Natsu již skoro spal, zašeptal růžovovlasý blonďatému do ucha.
''M-mám tě rád.''
Laxus se jen usmál a pokračoval v cestě již noční krajinou.
Já tě miluji.


Tak co? :)) Líbila? :) Já už letím spinkat, tak všem přeji dobrou noc :)

OZNÁMENÍ !!

Rozhodla jsem se, že toto bude blog, kde budou moct yaoisti i yuristi přidávat příspěvky, které nebudou ničím omezeny. Pro všechny, kteří by měli zájem se podílet na tomto blogu, ať mi prosím napíší na buď e-mail : meskad@seznam.cz nebo na  facebook : https://www.facebook.com/ady.sek.5
:3 Doufám, že bude alespoň nějaký ohlas. ;)