Aomine x Kuroko x Kagami

Konichiwa :) Mám tu pro vás již slibovanou yaoi povídku na pár Aomine x Kuroko x Kagami z Kuroko no basket. Je psána pro jednu mou čtenářku Péťu-chan
A o čem vlastně je?

Něco málo o povídce: Jak Kuroko tak i Aomine touží po Kagamim.... jenže je v tom jeden velký rozdíl. Aomine chce jen jeho zadek, zatím co Kuroko jej má rád a on to Aomine ví. Kuroko ho prosí, aby mu to neříkal s tím, že udělá to, co po něm bude chtít. Aomine souhlasí a donutí Kuroka přes jeho vzdory, aby ho vytáhl ven někam do baru a tam mu dá do pití drugu... potom jej následně zatáhne do jednoho motelu, kde již Aomine čeká celý natěšený a nažhavený. Doufám, že i vy jste nažhavení na povídku... Tak přeji příjemné počtení :)

S pozdravem vaše Arashi Kyuketsuki Neko 

Už dlouhou dobu po něm pokukoval. Hlavně, když měl co nejlepší výhled ve sprchách nebo v šatnách. Vždy se nepozorovaně vetřel do blízkosti, aniž by si ho Kagami všiml. Zrovna se mu díval na široká záda si všiml jak se k němu přiblížil někdo jiný. Byl to Aomine kdo se až drze nahýbal k rudovláskovi. Záviděl mu jeho odvážnou drzost, která mu dovolila přiblížit se skoro na dotek. On byl vždy skoro na druhé straně místnosti a pozoroval ho jenom pokradmu.
Znova se otočil ke své skříňce, když mu na rameni spočinula cizí ruka. „Tak se ti líbí, že Tetsu?“ zašeptal mu do ucha. Kuroko se otočil a usmál se: „K… Kdo?“
„Ale no tak! Vždyť na něj civíš pokaždé… i když já to dělám taky.“
Kuroko ho chytl za ruku a s prosebným pohledem ho prosil: „Ne... neříkej mu to… prosím já udělám, co budeš chtít.“ Aomine na něj koukal celkem překvapeně, ale potom se ušklíbl a zatáhl Kuroka na chodbu.
„Hmm já mám spíš zájem o jeho zadek….takže zbytek je tvůj. Jenom ho musíš dostat tam, kam chci já.“ pomlaskával si a usmíval se své genialitě, nebo především svým představám…..
„To ne, to neudělám! Přeci ho nechceš….“ Ani to nedořekl, jak se tím slovem zajíkal. Nebylo mu pochuti do toho Kagamiho nutit. Nechtěl ho nutit a ještě víc se mu nelíbila představa, že se o něj bude muset dělit.
„Prostě ne!“ rozhodl se.
„Hmm pak mu to řeknu a uvidíme, jak moc velcí kamarádi budete.“ zavrčel a přimáčkl Kuroka na protější zeď. Sice se bránil, ale proti němu neměl šanci. Takže ho velice potěšilo, že mladší kývnul na jeho plán. I když mu bylo jasné, že mu to nebude moc pochuti…
„C…Co mám udělat?“ vytrhl se z povoleného sevření. Nejraději by utekl, ale ať už udělá cokoliv, byl si jistý, že i přesto ho bude Kagami nenávidět.
„Půjdeš s ním dneska ven…. Dáš mu do pití tohle a dovedeš ho do bílého motelu….ten víš kde je, ne?“ chytl ho za bradičku a donutil ho, aby mu pohlédl do očí.
„Dobře…“ hlesnul.
A taky se tak stalo, i když přemluvit Kagamiho k flámování šlo mnohem snadněji, než si myslel. Už jen protože měli jít oni dva a to bylo ze začátku Kagamimu podezřelé. Nakonec nad tím jen pokrčil rameny a ještě rád zašel s Kurokem někam do baru….
„A proč tu vůbec jsme? Poslední dobou není, co oslavovat.“ zeptal se najednou Kagami. S tím Kuroko nepočítal a tak se trošku zalekl.
„No…asi…jen tak…nemá to důvod.“
„Nebo si tu chtěl narazit na nějakou hezkou dívku a nechtěl si tu být sám.“ zasmál se a šťouchl do něj loktem. Tak tohle bylo to poslední, co chtěl slyšet. Možná i to napomohlo ke splnění jeho úkolu….a to nadrogovat Kagamiho.
Povedlo se mu to právě, když si Kagami odskočil na toaletu. Nasypal mu prášek do pití a když se vrátil, tak jenom s úsměvem čekal, kdy to zabere. Jenže chvíli to trvalo a to tak dlouho, že si skoro myslel, že mu to vůbec nic nedělalo. Jenže jak se zvedl tak se mu nohy zamotaly a znova skončil na židli.
Už ani moc nevnímal kam ho Kuroko táhne, prostě se jenom nechal táhnout. Ani mu nepřišlo divné, že není ani doma, ani u Kuroka. Tak nějak mu došlo, že je něco špatně, až když s ním Kuroko praštil o postel a s provinilým pohledem zašeptal: „Omlouvám se….ta nějak jsem neměl jinou možnost.“
„Hmm takže si ho opravdu přitáhl….skvělá práce. No nezaslouží si nějakou odměnu, Kagami?“ přišel do pokoje i Aomine. Kagami byl mimo sebe z oné drogy, kterou mu Kuroko nasypal do pití. Nevěděl, která bije. Situace, do které se dostal, se mu opravdu nepozdávala. Ale jeho mozek nebyl schopen normálně pracovat. Prostě mu to nedošlo...

„Co to meleš Aomine?“ optal se ho. Chtěl vědět, co se vlastně dělo. Jediné, co věděl, bylo to, že mu bylo nehorázně špatně a motala se mu hlava.

„No prostě tě Tetsu zdrogoval, aby si byl povolnější a dotáhl tě sem, abych si já mohl zašukat. Opravdu se mu to povedlo... Netušil jsem, že se mu to povede tak snadno“ šklebil se tak, až z něj šel docela strach. Kuroko se tedy bál. Měl strach z toho, že po tom, co udělal, jej Kagami bude nenávidět. Možná, kdyby Aominemu vzdoroval, nenáviděl by ho méně, než když udělal to, k čemu jej domutil a on to ze strachu udělal. Nechápal, co se s ním stalo. Na Teiko byl úplně jiný. Měl ho rád. Tohohle Aomineho Daikiho neznal. Stál opodál u dveří jako malé smutné štěně hleděl na Kagamiho, který ležel na posteli uvěžněný pod Aominem.

„Kuroko vážně si to udělal? Nevěřím tomu.... to by Kuroko nikdy neudělal.“ opravdu tomu nemohl uvěřit. Kuroka nějakou dobu znal a tohle mu k němu nesedělo, i když jeho fyzický stav svědčil o pravém opaku.

„Ale ano Kagami... udělal... Udělal jsem to proto, protože jsem nechtěl, aby ti Aomine řekl, že se mi líbíš a že tě mám rád. Nechtěl jsem aby ti to řekl, protože jsem se bál, že mě za to budeš nenávidět a už se se mnou nebudeš chtít ani přátelit. Ale to, co jsem ti kvůli tomu udělal, je mnohem horší. A já ti nechci lhát, protože tě miluju Kagami...“ bylo mu do breku. Proklínal sám sebe. Nebyl o nic lepší než Aomine. Udělal hroznou věc a to jen kvůli svým sobeckým pohnutkám.

Než Kagami stihnul nějak reagovat, rozeběhl se ke dveřím, které před ním byly okamžitě zabouchnuté.

„Kam si myslíš, že jdeš Tetsu? Ještě si nedostal svou odměnu...“ zavrněl Aomine. Popadl Kuroka, dotáhnul jej i přes vzdory k posteli.

„Nech toho Aomine! Pusť mě! Dostal si to, co si po mně celou tu dobu chtěl... tak mě nech jít...“ nechtěl tam být. Nedokázal se Kagamimu podívat do tváře.

„Ne ještě ne... a ty si taky nedostal to, po čem někde uvnitř toužíš...“ hodil Kuroka na postel ke Kagamimu. Hotelové pokoje měly postele opravdu prostorné. Vlezli se tam oba dva.

„Omlouvám se Kagami... všechno mě to moc mrzí... Já nechtěl. Už jen představa, že se tě Aomine dotýká, mě šíleně ničí. Já chtěl, abychom spolu byli my dva.... ale vím, že to není možné“ po jeho tvářích se zkutálely slzy. Nedokázal na rusovláska pohlédnout.

„No tak Kuroko... přece se tolik nestalo. A já tě mám rád.“ přitáhl si Kuroka k sobě, pohladil jej po vlasech. Vždycky měl toho kluka rád. Musel být asi dost mimo, že mu to řekl. Přesto, že to tak cítil od chvíle, co se blíže poznali, odmítal mu to říct. Tisknouc si drobné tělíčko modrovláska na to své, jako by zapomněl na to, že tam Aomine vůbec byl. Pak z ničeho nic povalil Kuroka pod sebe. Ty pravé účinky drogy se začaly právě uvolňovat a Kagamiho mozek přestal pracovat úplně. Jeho srdce hnalo proudy krve více do jiných orgánů těla, než byl mozek.

„P... počkej Kagami!“ to, že ho měl rád, nemělo znamenat, že se s ním hned vyspí.

„Promiň Kuroko... nemůžu si pomoct...“ zavrněl mu do ouška a jemně jej olíznul. V té chvíli k nim přišel Aomine.

„Co koukáš tak udiveně Tetsu? Je to tou drogou, kterou si mu ty dal do pití. Nemá člověka jen oblbnout, aby se mu motala hlava... ale také vzrušit. Užij si svou oměnu.... s pak si po něm můžeš dál pokukovat v šatnách nebo ve sprchách. Stejně si to s největší pravděpodobností Kagami nebude pamatovat.“ řekl s úšklebkem Aomine. Pozoroval Kagamiho, jak zbavoval Kuroka jeho oblečení. Ten se tomu však vzpíral, protože na rozdíl od něj toužil po jeho srdci nejen po jeho těle. Bylo až komické, jak se Tetsuya snažil bránit, přestože proti nadrženému rusovláskovi neměl sebemenší šanci. Vzrušoval jej pohled na to, jak se po něm Kagami sápal, zahrnoval jej doteky a vášnivými polibky na jeho krásné drobné tělíčko. Něžnostmi se až tolik nezabýval a o to míň jeho přípravou. Šlo mu jen a pouze o vlastní uspokojení.... stejně tak jako Aominemu. Obkročmo klečíc nad nahým Kurokem se svlékl. Zbavil se i kalhot. Nezapomínal však stále hlídat modrovláska, aby mu náhodou neutekl. Když byl zcela nahý, natiskl se na něj, roztáhl mu nožky od sebe, nasměřoval svůj úd k jeho vstupu a prudce vniknul do jeho těla.
„Ka...ga...mi!“ vykřikl Kuroko. Na sucho a bez přípravy to šíleně pálelo. Do očí se mu nahrnuly slzy. Takhle si vůbec první milování s Kagamim nepředstavoval. Nechtěl to tak.... takhle ne. Uvnitř byl silně stažený, což očividně Kagamimu dělalo docela dobře. Ani mu nedal moc času, aby si na něj zvyknul a okamžitě začal přirážet. Bylo na čase, aby se přidal i on. Zatím, co Kagami naplňoval rozechvělé tělíčko pod ním, se svléknul. Byl vzrušený. Už jen pohled na ty dva jej šíleným způsobem vzrušil. Přistoupil k nim, natiskl se na Kagamiho, chytil jej pevně za boky a prudce přirazil. Kagami bolestně zasyšel, když Aomineho nemalé vzrušení proniklo do jeho nitra. Cítil ty samé pocity, které způsoboval Kurokovi.... jen s tím rozdílem, že na modrovláska pod ním byl vyvíjen větší tlak a on se dostal hlouběj. Nehorázně to pálelo. Ale nebyl až tak krutý. Nechal Kagamiho zvyknout si a Tetsuovi dal chvilku na vzpamatování. Muselo toho být na něj opravdu hodně.

„Aomine... ty hajzle...“ zavrčel Kagami.
„Klídek Kagami... myslím, že se ti to za chvíli bude líbit a krom toho to samé děláš ty Tetsuovi a ten na rozdíl od tebe je hodný a nijak moc nevzdoruje.“ zazubil se a pohnul se v něm. Přirazil opravdu prudce a hluboko. Kagami zaúpěl. Po té následovaly další a další jeho přírazy. Rusovlásek raději mlčel. Kdyby se pokoušel promluvit, stejně by se mu zlomil hlas a on by mu udělal radost tím, že by pro něj sténal. I když to bylo těžké stejně jako to, nepoddat se tomu. S každým dalším tmavovláskovým pohybem, se mu jeho „péče“ víc a víc líbila. Nejinak na tom byl i Kuroko, který nebyl již schopný své steny ani zadržovat.

Přirážel rychle a prudce do těla pod sebou. Nešetřil ani jednoho z nich. Přičemž si pohrával s myšlenkou, že by si pak vzal i Kurokův zadeček. Ale to by mu nejspíš Kagami nedovolil. Muselo by to být úžasné.... mít ho znova. Ale nejspíš už by to nebylo jako tenkrát. Ne, bylo by to jiné. Protože oba byli jiní. Kuroko stále nechápal, jak se z jeho srahého Aomineho mohl stát někdo takový.... Nemohl tomu ani uvěřit.

Všichni tři již cítili, že moc dlouho nevydrží. Počáteční bolestné pocity se změnily v pocity slastné, kterými byli zcela opojeni. Asi nejstřízlivější z těch tří byl Kuroko, který zarýval nehtíky do Kagamiho zad. Přál si, aby to zkončilo. Byla to pro něj jako noční můra. Přestože i jemu byla dopřána slast. Jeho tělo se poddalo i přes jeho vzdory jako první. Pevně se uvnitř stáhnul kolem Kagamiho penisu, víc zaryl drápky do jeho rozpálené kůže, prohnul se oproti němu a shlasitými výkřiky vyvrcholil. Potřísnil obě jejich bříška. Kagami stažení jeho svalů nevydržel I on se slastnými steny vyvrcholil. Zaplnil jeho zadeček svým horkým spermatem. Také jeho svaly se dost patrně stáhly, což bylo stejně tak pro Aomineho slastným překročením oné hranice. Byl stejně tak jeho dva miláčci přiveden k vrcholu. Naposled prudce do Kagamiho těla přirazil. Zaplnil jeho zadeček svým semenem, které z něj okamžitě začalo vytékat. Po chvíli z něj vystoupil. Svalil se na postel vedle Kuroka a Kagamiho, který se na své drobné zlatíčko natiskl. Kuroko hleděl do stropu. Nedokázal se ani pohnout nebo cokoliv udělat. Jen si v duchu říkal: „Proč?“ Jeho pocity byly smíšené. Ale opravdu to bylo to co chtěl? Samozřejmě že ne... už od samého začátku to tak přeci bylo. O to horší byl fakt, že toho nyní už tolik nelitoval. Nevěděl, jestli se někdy vůbec bude schopný podívat sám na sebe do zrcadla natož do tváře člověka, kterého měl tolik rád. Jeho přemýšlení přerušila únava. Asi po čtvrt hodině usnul spolu i s těma dvěma. I ve spánku citil dotek jejich silných paží, které jej svíraly.

Ráno po té, co se probudil, ležel vedle Kagamiho. Aomine byl již dávno pryč. Zůstalo po něm jenom pomačkané povlečení v místech, kde spal a jeho DNA, která i teď při sebemenším pohybu vytékala z Kagamiho zadku. Ano, on vedle něj stále ležel. Kuroko začal panikařit.... chtěl utéct, ale ležel částečně pod Kagamim, kterého neuzvedl a krom toho jeho oblečení bylo daleko. Co měl dělat? Zůstat tam s ním nechtěl. I když by to od něj nebylo hezké, kdyby utekl. Nemohl ho tam prostě jen tak nechat. Byla to jeho vina, že skončili takhle. A další otázkou bylo to, jesli si bude pamatovat to, co se v noci stalo nebo mu to bude muset všechno vysvětloval. Pak si jej z ničeho nic přitáhl víc k sobě a až pak si uvědomil, kde a s kým vlastně leží.
„Kuroko...“ oslovil modrovláska, který na něj hleděl s hrůzou v očích.
„Ka...Kagami... už jsi vzhůru...“ dostal ze sebe.
„Co tu děláme Kuroko?“ zeptal se jej. Pak si tak nějak uvědomil, že leží s ním na jedné posteli úplně nahý. Jeho stehna i zadek se lepily k sobě. Ale nic si nepamatoval.... jen to, že ho Kuroko vytáhnul včera večer ven.... Když se posadil, poznal, že důvod toho, proč je mezi nohama celý ulepený, vytékal z něj. Co dělali, mu nejspíš došlo. Nebyl šokován až tolik, že došlo na sex, ale z toho, že by jej snad Kuroko mohl.... ne to byla fakt divná představa.
„Řekni mi, co se stalo? Nic si nepamatuju. To jsme byli oba tak opilý, že jsme takhle skončili. I když mi připadalo, že jsem toho nevypil až tolik...“ hleděl na něj.
„No já... to... to Aomine... On tohle všechno způsobil a po tom všem, co se stalo... asi už se mnou nepromluvíš viď?“ nechtěl to všechno rozpytvávat. Stačily mu ty následky.
„O čem to mluvíš?“ pohladil jej po tváři. Kurokovi se opět do očí nahrnuly slzy.

„O tom, co jsem ti udělal...“ zašeptal.
„Říkal si, že to způsobil Aomine ne? Ten bídák si chtěl zaš*kat a tak jsme nakonec dopadli, jak jsme dopadli... Nedělej si z toho nic Kuroko. A víš, že jsem vlastně rád, že se to všechno stalo? Už před tebou nemusím dál skrývat to, co k tobě cítím... Chci, aby si se mnou chodil Kuroko...“ řekl a přitáhl si jej k polibku. Kuroko než jakkoliv stačil zaragovat, Kagami si přivlastnil jeho rty. Obmotal mu své ruce okolo pasu. Když večer Kagamimu hodil do pití tu drogu, netušil, že za zo nakonec bude Aominemu ještě vděčný. V duchu mu děkoval. Nejspíš to nebylo jeho skutečným záměrem... ale díky jemu teď už věděl, že oni dva k sobě prostě patří...