Láska vítězí nad bolestí

Pairing: Hádes x Poseidon, Zeus x Poseidon

Těšit se můžete na: Znásilnění i něžné YAOI

Zdravím zlatíčka.... vím, že jsem hrozná a moc často své příspěvky nepřidávám. Mám opravdu málo času.... Tak to chci napravit a dát vám sem jednu svou zrovna stvořenou povídku :ú 

Na řecké bohy jsem již hodně dlouho nepsala.... Trochu se mi zastesklo. (Psala jsem na ně na svém vlastním blogu) No a dvě mé milované osůbky mi pomohli ve výběru. Tak jsem se do toho pustila. Trvalo mi to, protože jsem nemocná. Nejsem ve své kůži. Nějak mi to nemyslí..... Ale snažila jsem se. Tak snad se povídka bude líbit :)

Něco málo o povídce: Nebohý Poseidon je zamilovaný do vládce bohů.... Jeho si však vyhlédne bůh podsvětí Hádes, který si jej přivlastní proti jeho vůli. Ten je z toho špatný. Miluje Dia.... strašlivě moc. Neví co si počít. Hádes jej tak trochu přes jeho slabinu vydírá. Nemůže nikomu nic říct a hlavně ne jemu. Bojí se Diovi o své lásce říct a zároveň se bojí Háda, před kterým chce utéct. Jak to všechno dopadne, se dozvíte v povídce. Příjemné počtení přeji :)

Vaše Arashi Kyuketsuki Neko :) 

Zápisky z hodin - zápis první

Zdravím,
tak jsem opět tady. Dnes přináším první díl plánované kapitolovky. Jedná se o "zápisky z hodin".
Máme ve třídě dva kluky. Ti kluci jsou úžasní, neb opravdu občas připomínají pár, hodily by se k sobě. No a jelikož já, a jedna z mých spolužaček jsme yaoistky je vám asi jasné, co to znamená. Ano, tyto hodiny vám budu sepisovat v podobě "povídek". Snad vás pobaví tak jako baví nás. :3 (později k povídce přibydou i obrázky mé spolužačky ;) )

~ Mishu


Před nimi byly čtyři hodiny výtvarné přípravy. Což pro ně znamenalo spoustu volného času.
Volného? Nikoli, museli být se svou třídou, však!
Dalo se to využít i tak.

I když ze začátku museli být každý v jiné třídě. Nevydrželi to. Né dlouho.
Vysoký, vyhublý seme dorazil jako první. Odcházel soustředěného ukeho v kruzích jako nějaká šelma. Jeho pohled působil hladově. Však víc nemohl dělat. Kolem toho nevinného stvoření sedělo pět spolužaček. A aby toho nebylo málo, některé jej i pozorovaly. Pohodlně se tedy usadil na topení a probodával stále ještě soustředěné stvoření pohledem. Až po chvíli si menší uvědomil, že do něj někdo propaluje díru. Zvedl pohled a zahleděl se na dotyčného.
"Kubica, co na mě tak zamilovaně čumíš?!" Ozval se zcela automaticky.
Vyšší sebou trhl. "Já na tebe?!! To ty na mě čumíš!" Ohnal se.
Ozvalo se tiché zahihňání. Musí to být těžké mít za spolužačky úchyly.
Seme, snažíc se nehledět na něj tak nápadně, se zvedl a postavil se za něho, jako by se chtěl podívat na jeho dílo. Však jak víme, nebyla to pravda. Jeho zájem byl zela jasný. Uke automaticky zaklonil hlavu, aby viděl, co se za ním (nad ním) děje.
Dosedl na jeho klín, a znovu a znovu. Měl pocit, že to nemůže být dokonalejší. Velký seme byl spokojený, přivřené oči, zakloněná hlava a všudypřítomné vzdechy, to vše a mnohem víc dokazovalo jeho spokojenost. Byl šťastný! Měl radost, že i on mu uměl udělat dobře...
Ozvalo se další zahihňání. To když se ozvala fantazie spolužaček. Oni se je snažili ignorovat. Možná by to bylo jednoduší bez těch jejich poznámek.
"Chci si sednout, vypadni Kříž!"
"Ne!"
"Fajn, sednu si na tebe." Na to se na něj málem posadil.
Už mě ten stereotyp nebaví, pojďme si to prohodit.
Dvě spolužačky začaly krvácet. A tak si daly jen pod nos ruce, aby to nebylo tak nápadné.
A pak se seme naklonil k ukemu neuvěřitelně blízko. Jen díky tomu, že se mu díval přes rameno do mobilu.
Děvčata padla. Tohle bylo pro jejich fantazii poslední kapkou.
"Až bude přestávka přijdu si pro tebe." Líbl jej na krk, dýchl do ouška.
Zavrněl: "tak dlouho nevydržím..."
"Budeš muset," jeho rty našly mladšího ouško.
"Záchod, hned teď!" Prudce se postavil, chňapl jej za ruku a táhl jej ze třídy.
Nechápavě se po nich podívali. Jejich tváře zamrzly v podivné grimase, těla podivně cukajíc v smrtelné křeči Jediné co ještě fungovalo byl mozek. Jen zavrtěli hlavami a seme se vrátil do své třídy a ke své práci.
Obě dvě si jen tiše povzdychly, však co je těšilo, že tohle není ani zdaleka poslední hodina...

*V tom se místností ozval ďábelský smích*

Drabble - Bleach. Polibek smrti

Tohle je úplně článek out of line. Prostě nijak nesouvisí s yaoi, ale já jsem přemýšlela v slzách o Bleachi a epizodě 308. Tohle krátká povídka ohledně Ginovi smrti.
                                                                                          -DarKiss
Dělal to jen pro ni. Nechtěl znovu vidět její slzy, chtěl jí vrátit vše, co jí bylo ukradeno. Věřil, že ve chvíli, kdy probodl Aizenovu hruď a ukradl mu Hougyoku, je konec. Netušil, jestli mu jeho milovaná odpustí, ale doufal v to. Necítil bolest, cítil pouze slzy dopadající na jeho tvář. Ještě naposledy chtěl spatřit její tvář. Na ničem už teď nezáleželo.
Rangiku, je mi to líto. Jsem rád, že jsem se omluvil.
Kdybych mohl, pláču, ale nejde to. Nemohl jsem naplnit slib, který jsem ti dal. 
Snad mi odpustíš. 
Časem to pochopíš. 
Prosím, už neplač. Každá tvá slza, která dopadá na můj obličej je mnohem horší než jakkákoli muka.
Je to pro mě jako tisíce nožů, které se mi zabodávají do těla.
Prosím, už dost.
Z Ginových oči se linuly slzy, Rangiku jen pozorovala, jak stékají níž.
Z úst se jí draly vzlyky.
Nechtěla tohle.
Tohle ne.
Ginovo srdce tlouklo stále slaběji a slaběji. Rangiku už skoro necítila jeho tlukot.
Pocítila zoufalství. Zacpala mu nos, rozevřela ústa a začala mu do plic vdechovat vzduch.
Gin ale věděl, že umírá. Otevřel oči a když se Rangiku odtrhla, aby nabrala vzduch, políbil ji.
První a poslední polibek.
Světlovlasý naposledy vydechl.
Rangiku se nemohla nadechnout.
Jako by se topila. Její milovaný právě umiral a ona nemohla nic dělat.
Na malou chvíli jí ještě svtila naděje, to když se jí zdálo, že se mu lehce nadzvedl hrudník.
Byla to však jen iluze.
Gin byl mrtvý.
A Rangiku, která upadla do bezvědomí, jen cítila na rtech polibek.
Polibek smrti.



:'( WHY? :'( Strašně jsem u toho psaní brečela. Prooč? Proč on? Mám z toho deprese. :( Ginee :'((