Zdravím,
tak jsem opět tady. Dnes přináším první díl plánované kapitolovky. Jedná se o "zápisky z hodin".
Máme ve třídě dva kluky. Ti kluci jsou úžasní, neb opravdu občas připomínají pár, hodily by se k sobě. No a jelikož já, a jedna z mých spolužaček jsme yaoistky je vám asi jasné, co to znamená. Ano, tyto hodiny vám budu sepisovat v podobě "povídek". Snad vás pobaví tak jako baví nás. :3 (později k povídce přibydou i obrázky mé spolužačky ;) )
~ Mishu
Před nimi byly čtyři hodiny výtvarné přípravy. Což pro ně znamenalo spoustu volného času.
Volného? Nikoli, museli být se svou třídou, však!
Dalo se to využít i tak.
I když ze začátku museli být každý v jiné třídě. Nevydrželi to. Né dlouho.
Vysoký, vyhublý seme dorazil jako první. Odcházel soustředěného ukeho v kruzích jako nějaká šelma. Jeho pohled působil hladově. Však víc nemohl dělat. Kolem toho nevinného stvoření sedělo pět spolužaček. A aby toho nebylo málo, některé jej i pozorovaly. Pohodlně se tedy usadil na topení a probodával stále ještě soustředěné stvoření pohledem. Až po chvíli si menší uvědomil, že do něj někdo propaluje díru. Zvedl pohled a zahleděl se na dotyčného.
"Kubica, co na mě tak zamilovaně čumíš?!" Ozval se zcela automaticky.
Vyšší sebou trhl. "Já na tebe?!! To ty na mě čumíš!" Ohnal se.
Ozvalo se tiché zahihňání. Musí to být těžké mít za spolužačky úchyly.
Seme, snažíc se nehledět na něj tak nápadně, se zvedl a postavil se za něho, jako by se chtěl podívat na jeho dílo. Však jak víme, nebyla to pravda. Jeho zájem byl zela jasný. Uke automaticky zaklonil hlavu, aby viděl, co se za ním (nad ním) děje.
Dosedl na jeho klín, a znovu a znovu. Měl pocit, že to nemůže být dokonalejší. Velký seme byl spokojený, přivřené oči, zakloněná hlava a všudypřítomné vzdechy, to vše a mnohem víc dokazovalo jeho spokojenost. Byl šťastný! Měl radost, že i on mu uměl udělat dobře...
Ozvalo se další zahihňání. To když se ozvala fantazie spolužaček. Oni se je snažili ignorovat. Možná by to bylo jednoduší bez těch jejich poznámek.
"Chci si sednout, vypadni Kříž!"
"Ne!"
"Fajn, sednu si na tebe." Na to se na něj málem posadil.
Už mě ten stereotyp nebaví, pojďme si to prohodit.
Dvě spolužačky začaly krvácet. A tak si daly jen pod nos ruce, aby to nebylo tak nápadné.
A pak se seme naklonil k ukemu neuvěřitelně blízko. Jen díky tomu, že se mu díval přes rameno do mobilu.
Děvčata padla. Tohle bylo pro jejich fantazii poslední kapkou.
"Až bude přestávka přijdu si pro tebe." Líbl jej na krk, dýchl do ouška.
Zavrněl: "tak dlouho nevydržím..."
"Budeš muset," jeho rty našly mladšího ouško.
"Záchod, hned teď!" Prudce se postavil, chňapl jej za ruku a táhl jej ze třídy.
Nechápavě se po nich podívali. Jejich tváře zamrzly v podivné grimase, těla podivně cukajíc v smrtelné křeči Jediné co ještě fungovalo byl mozek. Jen zavrtěli hlavami a seme se vrátil do své třídy a ke své práci.
Obě dvě si jen tiše povzdychly, však co je těšilo, že tohle není ani zdaleka poslední hodina...
*V tom se místností ozval ďábelský smích*
tak jsem opět tady. Dnes přináším první díl plánované kapitolovky. Jedná se o "zápisky z hodin".
Máme ve třídě dva kluky. Ti kluci jsou úžasní, neb opravdu občas připomínají pár, hodily by se k sobě. No a jelikož já, a jedna z mých spolužaček jsme yaoistky je vám asi jasné, co to znamená. Ano, tyto hodiny vám budu sepisovat v podobě "povídek". Snad vás pobaví tak jako baví nás. :3 (později k povídce přibydou i obrázky mé spolužačky ;) )
~ Mishu
Před nimi byly čtyři hodiny výtvarné přípravy. Což pro ně znamenalo spoustu volného času.
Volného? Nikoli, museli být se svou třídou, však!
Dalo se to využít i tak.
I když ze začátku museli být každý v jiné třídě. Nevydrželi to. Né dlouho.
Vysoký, vyhublý seme dorazil jako první. Odcházel soustředěného ukeho v kruzích jako nějaká šelma. Jeho pohled působil hladově. Však víc nemohl dělat. Kolem toho nevinného stvoření sedělo pět spolužaček. A aby toho nebylo málo, některé jej i pozorovaly. Pohodlně se tedy usadil na topení a probodával stále ještě soustředěné stvoření pohledem. Až po chvíli si menší uvědomil, že do něj někdo propaluje díru. Zvedl pohled a zahleděl se na dotyčného.
"Kubica, co na mě tak zamilovaně čumíš?!" Ozval se zcela automaticky.
Vyšší sebou trhl. "Já na tebe?!! To ty na mě čumíš!" Ohnal se.
Ozvalo se tiché zahihňání. Musí to být těžké mít za spolužačky úchyly.
Seme, snažíc se nehledět na něj tak nápadně, se zvedl a postavil se za něho, jako by se chtěl podívat na jeho dílo. Však jak víme, nebyla to pravda. Jeho zájem byl zela jasný. Uke automaticky zaklonil hlavu, aby viděl, co se za ním (nad ním) děje.
Dosedl na jeho klín, a znovu a znovu. Měl pocit, že to nemůže být dokonalejší. Velký seme byl spokojený, přivřené oči, zakloněná hlava a všudypřítomné vzdechy, to vše a mnohem víc dokazovalo jeho spokojenost. Byl šťastný! Měl radost, že i on mu uměl udělat dobře...
Ozvalo se další zahihňání. To když se ozvala fantazie spolužaček. Oni se je snažili ignorovat. Možná by to bylo jednoduší bez těch jejich poznámek.
"Chci si sednout, vypadni Kříž!"
"Ne!"
"Fajn, sednu si na tebe." Na to se na něj málem posadil.
Už mě ten stereotyp nebaví, pojďme si to prohodit.
Dvě spolužačky začaly krvácet. A tak si daly jen pod nos ruce, aby to nebylo tak nápadné.
A pak se seme naklonil k ukemu neuvěřitelně blízko. Jen díky tomu, že se mu díval přes rameno do mobilu.
Děvčata padla. Tohle bylo pro jejich fantazii poslední kapkou.
"Až bude přestávka přijdu si pro tebe." Líbl jej na krk, dýchl do ouška.
Zavrněl: "tak dlouho nevydržím..."
"Budeš muset," jeho rty našly mladšího ouško.
"Záchod, hned teď!" Prudce se postavil, chňapl jej za ruku a táhl jej ze třídy.
Nechápavě se po nich podívali. Jejich tváře zamrzly v podivné grimase, těla podivně cukajíc v smrtelné křeči Jediné co ještě fungovalo byl mozek. Jen zavrtěli hlavami a seme se vrátil do své třídy a ke své práci.
Obě dvě si jen tiše povzdychly, však co je těšilo, že tohle není ani zdaleka poslední hodina...
*V tom se místností ozval ďábelský smích*
Žádné komentáře:
Okomentovat