Láska vítězí nad bolestí

Pairing: Hádes x Poseidon, Zeus x Poseidon

Těšit se můžete na: Znásilnění i něžné YAOI

Zdravím zlatíčka.... vím, že jsem hrozná a moc často své příspěvky nepřidávám. Mám opravdu málo času.... Tak to chci napravit a dát vám sem jednu svou zrovna stvořenou povídku :ú 

Na řecké bohy jsem již hodně dlouho nepsala.... Trochu se mi zastesklo. (Psala jsem na ně na svém vlastním blogu) No a dvě mé milované osůbky mi pomohli ve výběru. Tak jsem se do toho pustila. Trvalo mi to, protože jsem nemocná. Nejsem ve své kůži. Nějak mi to nemyslí..... Ale snažila jsem se. Tak snad se povídka bude líbit :)

Něco málo o povídce: Nebohý Poseidon je zamilovaný do vládce bohů.... Jeho si však vyhlédne bůh podsvětí Hádes, který si jej přivlastní proti jeho vůli. Ten je z toho špatný. Miluje Dia.... strašlivě moc. Neví co si počít. Hádes jej tak trochu přes jeho slabinu vydírá. Nemůže nikomu nic říct a hlavně ne jemu. Bojí se Diovi o své lásce říct a zároveň se bojí Háda, před kterým chce utéct. Jak to všechno dopadne, se dozvíte v povídce. Příjemné počtení přeji :)

Vaše Arashi Kyuketsuki Neko :) 

Nevěřil tomu, že se to stalo. To nemohla být pravda. Nejraději by se propadl do hlubin hrůzného Tartaru. Ani muka, která by utrpěl na tomto místě, kde byly trýzněny zlé a sobecké duše, které se za života dopustily opravdu odporných skutků, by nebyla tak hrozná jako to, co pociťoval v tu chvíli. Šíleně trpěl. Jeho duše byla rvána na kusy, oči barvy moře se zakalily. Jeho tvář vypadala bledší než obvykle. Tvář zkrápěly slzy hořkosti. Plakal tiše zkroucený do klubíčka na posteli toho, kdo mu tolik ublížil. Udělal z něj hromádku neštěstí.... jen smést jej smetáčkem na lopatku a ten popel rozsypat nad mořem, kterého byl pán. Vzal si jej násilím přes jeho protesty a prosby. Žadonil o to, aby jej ušetřil. Mohl mít se svým vzhledem a vysokým postavením každého, na koho by si jen prstem ukázal nebo na něj pohlédl svýma krvavě rudýma očima, které plály plamenem vášně, touhy...... všechnou tou spatností a smrtí. Odrážely se v nich hříchy celého světa. Přesto po něm spoustu mužů i žen toužilo. Prahli po jeho náklonnosti. Modlili se k němu. Vzývali jej při nečistých rituálech. Přinášeli mu krvavé oběti. Ale on ne. Netoužil po něm. Nic k němu vlastně nikdy necítil před tím, než pošpinil jeho tělo i jeho čest. Miloval někoho zcela jiného. Věděl to. O to byl hřích spáchaný na mladíčkově těle strašnější. Ptal se sám sebe proč.... Proč on??? I když odpověď znal. Toho, kdo mu ublížil, lákala nevinná krásná a rozkoší neposkvrněná těla s myslí stejně tak čistou se srdcem, které vzplálo tou nejněžnější láskou k jinému. Ještě víc jej lákal, když ten, ke komu své sympatie choval, byl jeho bratr, kterého šíleně nenáviděl za to, že jej odsoudil k věčnému bytí v podsvětí, odpíral mu to, čeho si mohli dopřávat jiní jeho sourozenci i polobozi, kteří nebyli hodni vůbec na Olymp pohlédnout. Vznikli díky smylstvu, záletům, neřízeným touhám snad po všem, co se hýbalo. Teď si vzal alespoň kousek toho, co mohlo patřit mocném Diovi. Vychutnal si každý dotek, který mu věnoval i přes jeho protesty. Naneštěstí na místě, kam jej přenesl a kde jej také věznil, neměl žádnou sílu. Tam jeho schopnosti nevládly. Byl proti němu naprosto bezmocný.

Unesl jej v chladnou noc, kdy se pohupoval na mořské vlnce. Vzhlížel k Olympu. I přes tu dálku viděl jeho zlaté vlasy, se kterými si pohrával mírný noční vánek. Rozhodl se jej navštívit. Tak se nechal onou mořskou vlnou zanést až k posvátné hoře, na kterou vystoupil, aby byl blíže tomu, kterého tak strašlivě miloval. Ve chvíli, kdy procházel jedním z těch překrásných pokojů, který mohli využívat všichni, zmocnil se jej a aniž prvních chvílích tušil, co se vlastně stalo, přenesl se s ním do podsvětí. Než si stačil uvědomit, co se vlastně stalo, ležel po dním jen tak, jak byl stvořen.... zcela nahý a rozechvělý. Dotýkal se jeho intimních míst. Nelíbilo se mu to. Bránil se, ale jeho marné pokusy neměly absolutně žádnou cenu. Po té následovalo několika hodinové trýznění, kdy si přivlastňoval jeho tělo. Trápil jej tak dlouho, dokud se neudělal a on neucítil teplou tekutinu, jak se rozlévala v jeho nitru. Jednou mu to nestačilo. Nevěděl již po třetím kole, kolikrát se do něj vlastně udělal. Bylo to odporné. Nikdy víc si to nepřál zažít.

Teď seděl ve své ložnici v podmořském paláci. Půlky se mu lepily nepříjemně k sobě. Stále v sobě cítil jeho semeno. Umyl by se, ale neměl na to sílu. Nožky měl přitisklé k tělu. Objímal svá kolena. Plakal a bál se, že se to jednou bude znova opakovat. Věděl, že bude. On mu to slíbil. Pokud by odmítnul, řekl by vše tomu, kterému patřilo jeho srdce. Nechtěl, aby to věděl. Nesměl o něm slyšet jako o Hádově d*vce. Nevěděl, co má dělat. Ta bezmoc byla strašlivá. Když už s ním nemohl bojovat, chtěl se před ním alespoň schovat. Ale kam? Našel by ho na všech místech světa, kdyby se o to pokusil. Následky by byly strašné. Nechtěl, aby kvůli jeho vzteku trpěli i jiní, neviní lidé. On sám však svou mocí v tu chvíli spoustě ztěžoval život. Přestože jeho podmořské království se zdálo být pokojné, nad hladinou zuřila šílená bouře. Vysoké vlny smetly nejednu loď, zaplavovaly přímořská městečka a přístavy. Vítr kácel stromy. Zbořil některé menší domky. Mohutné černé mraky, které na zem nepropustily ani paprsek slunce, zakryly oblohu, kterou křižovaly blesky jeden za druhým. Na jejichž zář odpovídaly hlasité hromy. Bouře neutichla ani po té, co se Poseidon odebral po dlouhé očistné koupeli, kdy ze sebe smyl Hádovy doteky, ke spánku. Jeho sny byly snad ještě strašnější než to, co se stalo ve skutečnosti. Počasí se neuklidnilo ani během následujících několika dní. Spíš naopak. Bouře se měnila pomalu ale jistě v nevídaný hurikán, kterého se lidé šíleně báli. Někteří sebrali to nejdůležitější a utíkali daleko od svých domovů. Zeus, který shlížel ze svého sídla k tomu, co se dole dělo. Měl velké starosti. Moc dobře věděl, kdo měl tuto bouři na svědomí. Bál se o něj. Stávalo se jednou za čas, že se rozzlobil a ono se silně rozpršelo, zafoukal větřík.... Ale tohle.... Poseidonovi se muselo jistě něco stát. Rozhodl se tedy sestoupit a podívat se na to, copak se tomu drobnému zlatíčku, ke kterému vždy cítil jisté sympatie, stalo. Přenesl se do Poseidonova paláce. Nikde jej však nemohl najít. Trůní sál byl naprosto vylidněný. Nikde nebylo ani živáčka. Všechna stvoření, obyvatelé podvodní říše i ti malí barevní mořští koníci se drželi co nejdál. Báli se hněvu svého pána, který se však nehněval, ale plakal..... to proto všechna ta zkáza, která mohla dosáhnout enormních rozměrů, uhasit spousty životů.

Našel jej v jedné z jeho komnat. Když vešel dovnitř, hleděl na drobného modrovlasého chlapce.... ztrápenou hromádku neštěstí, která spíše než jako mocný Poseidon, bůh všech moří, vyhlížel jako pubertální kluk ztrápený láskou. Tedy nevěděl, co se stalo a ani, proč se trápí. Ještě se mu nedoneslo to, co tomu krásnému mladíkovi způsobil vládce podsvětí. Víc se však modrovlásek trápil kvůli lásce k Diovi, jehož srdce mu bylo po tom všem ještě vzdálenější.... tedy myslel si to.

"Poseidone...." oslovil jej tiše. Jen co mladíček uslyšel jeho hlas, pozvedl k němu hlavu. Nemohl uvěřit svým vlastním očím. Byl by hned se vší radostí vyskočil z postele, rozeběhl se oproti němu, pevně jej objal.... nemohl, nesměl. Aby mu prokázal alespoň úctu, vstal a uklonil se mu. Nepohlédl mu však do tváře. K tomu neměl ani sílu ani odvahu.

"Copak tě trápí můj milý Poseidone?" hovořil k němu tak mile, vlídně. Přistoupil k němu. Pohladil jej něžně po tváři.

"N...nic..." dostal ze sebe a odtáhl se od něj.

"Kdyby se nic nedělo, moře by bylo klidné a namísto toho nad hladinou zuří ošklivá bouře. Dělal jsem si o tebe velké starosti. Poděl se o ně.... Vyslechnu tě." nejen že mu šlo o to, aby se ona strašlivá situace, která nastala, uklidnila ale i o blaho toho, o než se strachoval.

"Já nemůžu...." otočil se k němu zády. Slzy se mu opět tlačily do očí. Nechtěl, aby jej takhle viděl. Nevěděl, jestli vůbec chtěl, aby jej viděl ještě někdy v jeho nekonečně dlouhém životě.

"Ale no tak... víš, že mně můžeš říct naprosto cokoliv...." vždy byl tím, komu se Poseidon svěřoval se svými trápeními.

"Prosím, odejdi pryč...." neměl sílu na to stát tam před ním.

"Ne, neodejdu, dokud mi nepovíš, co se stalo a bouře tam venku neustane. Ohrožuješ sebe i jiné.... No tak...." chytil jej za ruku, kterou sevřel ve své. Nejspíš měl důvod, proč mu nechtěl o svém trápení říct. Jemu přece ale vždy důvěřoval. Změnilo se něco?

"Když ti to povím, odejdeš....." řekl. Neptal se jej, jestli ano nebo ne. Jako by věděl, že když mu vše řekne, zmizí. Zeus kývnul.

"Zamiloval jsem se. Ale v mé lásce a jejím opětování mi jisté věci brání....." hlesl. Po těch slovech vše Zeus pochopil... tedy ne vše.

"Když opravdu miluješ, všechny překážky snáze překonáš...." pohladil jej po vlasech.

"Opravdu?" pohlédl na něj.

"Opravdu..." kývnul s úsměvem.

"Tak já to zkusím......" nejspíš u neměl, co by ztratil. Odhodlal se. Postavil se na špičky, natáhnul se k Diovi. Na rty mu vtisknul polibek. Čekal, že jej starší od sebe odstrčí. Namísto toho jej však objal okolo pasu, prsty druhé ruky vplul do jeho nádherných tyrkysově modrých vlasů. Jejich polibek prohloubil. Poseidon se chvěl. Byly to záchvěvy nervozity. Cítil se v tu chvíli nejistě. Bylo dobré že to udělal? Co když teď všechno úplně zničil? Cítil Diovy rty na svých poprvé a možná i naposledy. Byl to krásný pocit, kterého se nechtěl vzdát. Věděl, že v jeho náruči byl v bezpečí ukrytý před Hádem a jeho mocí. Netušil však, jak dlouho se v ní bude moct ukrýt.

"Co ti tak dlouho trvalo?" optal se s úsměvem vládce blesku, když se odtáhl od jeho naprosto dokonalých jemných rtů.

"He?" pohlédl na něj modrovlásek trošku udiveně.

"To kvůli mně je moře rozbouřené viď?" pohladil jej po tváři se vší něhou.

"Nejen kvůli tobě." sklopil hlavu. "To všechno se stalo kvůli Hádovi.... on totiž.... unesl mě do podsvětí a tam.... udělal něco, co se mi nelíbilo. Nechtěl jsem to, ale on se mě stále nepřestával dotýkat.... a pak..." jeho oči opět zvlhly. "Vyhrožoval mi, že když se mu budu bránit, řekne to všem ostatním a hlavně tobě. Bál jsem se, že si o mně budeš myslet, že jsem jeho d*vka. Nevěděl jsem, co mám dělat..... a jestli mě kvůli tomu, že jsem teď pošpiněný, odmítneš... nevím, co bude dál. Já... já nechci, aby si mě Hádovi nechal...." když to vypadalo, že se rozbouřené vody konečně uklidnily, jeho negativní emoce jej opět pohlcovaly. Čekal, že jej teď od sebe odstrčí a odejde. Ale Zeus jej ve své náruči sevřel ještě pevněji.

"Hlupáčku..... Jak bych tě mohl nechat Hádovi?" usmál se na něj. Naklonil se k němu a políbil jej. Poseidon se do polibku usmál. Bylo to přesně to, co si přál. Cítil, jak všechna ta bolest utichá, rozplývá se a mizí a každým následujícím polibkem či dotekem. Bylo to tak nádherné...... Chtěl mu patřit naprosto celý, ukázat mu, jak moc je díky němu šťastný a jak moc jej miluje. Vychutnával si ony pocity, když se jím nechal líbat..... Diův jazýček v jeho puse dotýkající se jeho... i jeho ruce, které pomalu sklouzávaly k jeho bokům. Slyšel toho hodně tom, jakým je Zeus vášnivým milencem. Teď to mohl zakusit na vlastní kůži.

"Die...." zašeptal tiše jeho jméno, když jej se vší něhou pokládal na postel. Zeus plnil to, co mu viděl na očích... tu tichou prosbu, aby se jeho dotýkaly ruce toho pravého, pro koho bylo ono drobné tělo stvořeno. Možná to na něj po tom, co se stalo mezi ním a Hádem, bylo moc brzy na to, aby si spolu užívali těchto intimních chvilek. Sám sobě se divil, že to tak dobře zvládal. V prvních chvílích se mu chtěl bránit. Tyto myšlenky byly zahnány při jednom pohledu na jeho dokonalou tvář. I kdyby se mu možná bránil slovy, jeho tělo, které jevilo jisté známky vzrušení, by se mu nebylo schopné bránit. Ani jemná a průsvitná látka chytonu, která měla barvu moře, nedokázala jeho erekci skrýt. Spíše naopak. Odhalovala ji očím Diovým. Zeus nechal ze svého těla bíle roucho s jemným zlatým protkáváním sklouznout. Sám ukázal tak míru svých tužeb, které se odrážely nejen v jeho očích ale i přirození. Svléknul i Poseidona, který ležel pod ním na své posteli. Stále se chvěl jen tentokrát ne díky negativním pocitům. Obnažil¨jej a kochal se jeho krásným nahým tělem, které si tak moc toužil podmanit. Nebylo to tak, jako s jinými, které si již přivlastnil a to nejednou. Ti všichni totiž mu byli pouze jen náhradou za toho, kterého opravdu miloval a za útěchu v nešťastném sňatku s žárlivou velmi nepřející bohyní Hérou.

"Mohu Poseidone?" optal se jej,aby se ujistil, že to skutečně chce. Nechtěl si jej vzít proti jeho vůli. Nebyl jako Hádes, přestože že se od ostatních bohů moc nelišil. Přece jen se tato stvoření podobala lidem více, než jak by si sami byli schopní připustit. Stejně tak jako byli schopní vyvádět šílené blbosti, uměli i milovat. Zeus miloval Poseidona z celého svého srdce.

"Ty můžeš všechno Die...." zašeptal tiše s krásně červenými tvářičkami.
"Jsi krásný.... naprosto dokonalý...." zavrněl Zeus a líbnul modrovláska na líčko. Byl to tak krásný chlapec.

"To neříkej......" zrudnul snad ještě víc. Vždy měl pocit, že do Diova, jak to říct..... do jeho harému patřilo mnoho krásnějších mužů i žen, než byl on.

"Vždyť je to pravda...." políbil jej ale tentokrát na místo tváře na rty. Dlaní jej pohladil po hrudí, zatím co jej něžně líbal. Hladil jej po hrudi i bříšku. Prsty se občas jako by náhodou dotýkal těch nejcitlivějších míst. Vzrušoval jej. Poseidon pod jeho doteky tvrdnul. Strašlivě po něm toužil. Chtěl ho. Roztáhl pro něj nožky od sebe. Nechal jeho ruku vklouznout mezi ně. Byl to opravdu nádherný pocit, když ji ucítil na svém přirození. Odpověděl na jeho velmi příjemný dotek slastným zasténáním. Vybízel se mu pánví. Nepatrně jí pohyboval. Dával mu tak najevo, jak moc toužil po tom mít ho v sobě.

"Vem si mě Die...." pohlédl na něj s onou prosbou v očích. Nechtěl dál čekat na to, až si jej vezme. Vědět, že to bude bolet. Dokázal si představit, jak moc. To mu nevadilo.... ne, když to mělo být s ním.

"Ty jsi ale nedočkavý...." řekl s úsměvem. Byl na tom úplně stejně. Toužil po něm tak jako snad ještě po nikom jiném v životě. "Jsi si opravdu jistý? Já ti nechci ublížit...." on si moc jistý nebyl. Chtěl, aby si jejich první milování užil a ne, aby jej to bolelo.

"Jsem si jistý... Prosím... Udělej to...." tak moc jej chtěl....

"Tak dobře. Ale pokud by tě to bolelo, řekni mi to a já nebudu pokračovat... Dobře?" a po té se na něj natiskl. Svým rozkrokem se otíral o jeho krásný zadeček. Poseidon celý rozechvělý cítil jeho velikost. Trošku se bál. Doufal, že jej to nebude tolik bolet.... alespoň ně tak, jak moc to bolelo s Hádem. Zeus přidržel svou erekci u jeho vstupu. Pomaličku pronikal do jeho tělíčka. Vklouznul do něj nejdříve jen špičkou penisu a když se mu Poseidonovo nitro tolik nebránilo, pronikal svou erekcí hlouběji do jeho tělíčka. Modrovlásek mu odpovídal hlasitými zprvu bolestnými steny. Objal jej okolo krku. Zaryl nehty do jeho kůže. Stáhnul se uvnitř. Zeus mu dal chvilku, aby si zvykl.

"V pořádku? Mám pokračovat?" optal se jej, aby se ujistil, že si skutečně může přivlastnit celé jeho nitro.

"Ano... jen chvíli počkej...." zatlačil tak tak slzy, které se hrnuly do jeho očí. Nebylo to až tak strašlivé. Jenom si musel zvyknout. Zeus, aby mu pomohl k uvolnění jeho těla, ujal se jeho laskání. Rty se přisál na drobný krček. Rukou sklouznul k modrovláskově rozkroku. Hladil jej, třel. Po chvíli se mu podařilo Poseidona uvolnit. Moc dobře věděl, kde a jak se jej dotknout, aby mu způsobil tu nejkrásnější slast a on tak povolil sevření svalů okolo Diova vzrušení.

"Di...Die...." vzdychl slastně jeho jméno.

"Copak Poseidone?" optal se jej.

"P.... Pokračuj...." sám se mu vybídl pánví. "Hmmmmm...... ah Di...e...." slastně zasténal po té, co tak učinil. Jeho zadeček se přizpůsoboval velikosti druhého. Zeus kývnul. Samotnému mu to působilo úžasné pocity. Začal se v něm pomalu pohybovat. Připadalo mu, jako by s nikým nezacházel tak něžně jako s Poseidonem. Byl tak opatrný. Podařilo se mu proniknout hlouběji. Když si byl jistý, že je vše v naprostém pořádku, přidával na tempu přírazů, zatím co se snažil vyhledat to nejcitlivější místečko. Podařilo se. V tu chvíli, kdy se otřel o modrovláskovu prostatu, hlasitě zasténal. Působil Poseidonovi nehoráznou slast. Zopakoval to ještě několikrát. Chtěl mu dopřát ty nejpříjemnější požitky. Oba cítili, že již dlouho nevydrží. Poseidonovi stačilo již jen posledních pár přírazů a prohnul se s hlasitým zasténáním. Potřísnil Diovo i své bříško a nesnesitelně se uvnitř stáhnul. Vládce bohů dohnal tak k jeho nejslastnějšímu vrcholu. Ucítil, jak se uvnitř jeho těla rozlévá teplo druhého spermatu. Po té z něj Zeus vystoupil. Ulehl vedle něj a přitáhnul si jej k sobě. Oba pak v vzájemném obětí vydýchávali to, co spolu zažily. Vše bylo tak krásné... i ty doznívající pocity a nejen to. Poseidon si konečně připadal milovaný a v bezpečí pře de vším a všemi, kteří by mu mohli chtít ublížit.